Samostatnou kapitolou jsou jehličnaté, zejména smrkové lesy, které sem byly v minulosti záměrně vysazeny.

Nutno si zde říci, že les se vyvíjí v horizontech stovek let. Co dnes vysázíme, za sto let budou posuzovat naši následníci a naopak, dnes posuzujeme, co bylo před sto lety v lese uděláno. Přitom funkce lesa se mění s vývojem společnosti, daleko rychleji, než les roste. Základem dnešních smrkových lesů je umělá výsadba počátkem 19. století. Tehdy, s rostoucí poptávkou po stavebním dřevu, vysazovali hospodáři rychle rostoucí smrkové monokultury, které dávaly příslib kvalitní dřevní suroviny. Po dosažení dospělosti takových porostů se však ukázalo, že zde působí i jiné přírodní síly - na počátku století dvacátého byla celá oblast Českého ráje zasažena obrovskou kalamitou housenek bekyně mnišky, kdy musely být odlesněny celé rozsáhlé partie lesů. Z té doby pocházejí také staré fotografie s skalními útvary, které dnes zarostly do lesa.

V období okolo roku 1920 byly tyto partie s vynaložením obrovských nákladů opět zalesněny, mnohdy sazenicemi, které pocházely například z alpské oblasti (byl nedostatek sazenic).

Dnes stojíme před skutečností, že nám dorůstá mnoho desítek hektarů smrkových monokultur do věku 80 až 100 let, tedy do stádia, kdy smrk již není zcela vitální. Spolu s přispěním vichřic a sněhových polomů nastává stádium, které se neobyčejně zalíbilo obávanému škůdci - lýkožroutu smrkovému, tzv. kůrovci. ten se dokáže vyvinout v horkých létech i čtyřikrát za sezonu a je schopen zdecimovat celé rozsáhlé porosty.

Klasická lesnická obrana spočívá ve včasném nálezu kůrovcových lokalit, jejich smýcením dřív, než se lýkožrout vyvine do dospělosti. Napadené dřevo je nutné co nejdříve z porostů odstranit, odvézt a zpracovat, čímž se vývoj kůrovce přeruší.

Další obranou může být položení návnad - tzv. lapáků - což jsou úmyslně pokácené smrkové kmeny, které při zavadnutí vydávají vůni, která lýkožrouta přivábí a ten se pak do lapáků nastěhuje. Další postup již známe - odvézt mimo les a zpracovat na pile. Nebo otrávit, ale to by se v rezervaci dělat nemělo.

Feromonové lapače také výborně poslouží - lýkožrouti jsou lákáni feromonovými odparníky do pastí, kde uhynou.

Lapáky ani lapače nepochytají všechny lýkožrouty. Vždy jich zůstane dost, aby dokázali les zničit.

Generální prevencí proti hmyzím, ale i jiným kalamitám, je zakládat a pěstovat les tak, aby v les byly zastoupeny pokud možno všechny druhy stanovištně vhodných druhů stromů, v širokém věkovém spektru od malých sazenic až po nejstarší stromy. Tedy vrátit se k původním listnatým druhům (buk, dub) k borovicím na suchá stanoviště.

Uvidíme, co si o nás budou myslet naši následovníci za sto let. Už teď si říkám, že nám budou vyčítat nedostatek smrkového dřeva, které nepochybně i za sto let bude důležitou průmyslovou surovinou.