Císař František I. přijel do Jičína večer 3. června roku 1813, byl ubytován na jičínském zámku a hned druhý den začala intenzivní diplomatická jednání s Ruskem a Pruskem. Během měsíčního pobytu absolvoval císař řadu výletů po jičínském okolí. První z nich směřoval 9. června do Prachovských skal. Při návštěvě skalního města prošel i roklí, která na jeho počest dodnes nese označení Císařská chodba. Občas se vyskytne tvrzení, že mohutné kamenné schodiště bylo v Císařské chodbě zřízeno právě u příležitosti této významné návštěvy. Nelze to vyloučit, ale nezdá se to pravděpodobné, protože císařův výlet byl plánován narychlo. Zcela mylná a ničím nepodložená je představa, že panovníka během prohlídky skal nesli v nosítkách. Téhož dne císař také navštívil Pařezskou Lhotu a blízký skalní hrad Pařez.

Zcela jistě se však v roce 1879 odehrála návštěva pražského podnikatele Vojty Náprstka s chotí a Klubem amerických dam. Americké dámy nepocházely z Ameriky, jak by se dalo očekávat, ale jednalo se o spolek energických, moderních a emancipovaných dam, které se hlásily k americkému způsobu života. Této návštěvy se účastnil i básník Jaroslav Vrchlický. Návšteva proběhla tak, že se spolek nechal dovézt povozy k skalnímu městu a pak návštěvníci pokračovali pěšky. Výsledkem byly nadšené články v tehdejším tisku.

Od roku 1892 v Jičíně působí odbočka Klubu českých turistů. Zásluhu na tom mají profesoři Jičínského gymnásia, jmenovitě školský rada František Lepař, který se stal také předsedou prvního výboru. Klub českých turistů byl velmi aktivní - již v roce 1912 zakoupil hotel v Horním Lochově, který se stal základnou pro letní pobyty turistů v Prachovských skalách.

Spolek českých turistů má i zásluhu na vybudování dnešních turistických okruhů. Po rozpadu Rakouska-Uherska a vzniku Československa se zasloužil tehdejší jednatel klubu Českých turistů prof. Jakub Všetečka o zbudování schodišť a chodníků mezi skalními bloky na dnešní. Masarykově cestě. Dílo fakticky zhotovili v rámci výcviku (!) vojáci 22. ženijního pluku v Jičíně. Na památku zanechali ve skále při cestě vysekanou značku svého 22. pluku a letopočet 1922. Jakkoliv se cesta jmenuje po prvním československém prezidentovi, T.G. Masaryk zde nikdy nešel. Cestu prošel při slavnostním otevření pouze jeho tajemník.

Počátkem 20. století také vznikla z popudu majitelů skal - rodiny Schliků - také první restaurace ve skalách. Brzy se ukázalo, že je potřeba zřídit restauraci větši, a tak roku 1923 postavil Klub českých turistů základnu - Turistickou chatu. Ta byla v třicátých letech ještě rozšířena do dnešní podoby. V té době se také postavila silnice a parkoviště, Prachovské skály tak nabyly dnešní podoby.

Během druhé světové války byla na majetek rodiny Schliků uvalena okupačními orgány nucená správa. Jednalo se patrně o odvetu za předokupační stanovisko Schliků, kteří se přihlásili k prohlášení české historické šlechty, s podporou tehdejšího Československa. Dvanáctičlenná delegace zástupců se tehdy dostavila 17. září 1938 na pražský Hrad a prezidentu Benešovi přednesla stanovisko, podporující neporušenost starých historických hranic Českého království. Bylo to krátce před Mnichovskou dohodou a následnou abdikací prezidenta Beneše.

Prachovské skály a ubytovací zařízení v nich sloužily jako zázemí pro potřeby okupačních orgánů, pro výcvik vedoucích tzv. Kuratoria a Hitlerjugend.

Paradoxem té doby je však i skutečnost, že zatímco hotely obsadili okupanti, jeskyně se staly útočištěm nepřátel říše. Tak například Stanislav Hylmar koncem února 1945 utekl z nucených prací v Německu a nalezl útočiště ve své kdysi skautské jeskyni v Prachovských skalách, necelý kilometr od hotelu, obsazeného zotavujícími se vojáky wermachtu. Zde přebýval až do osvobození v květnu 1945. Během jara 1945 u sebe dokonce ubytoval tři ruské zběhy z pochodů smrti. Jakkoliv to bylo mezi místními obyvateli obecně známé, nenašel se nikdo, kdo by to prozradil. (podle vyprávění pamětníků měly některé děti dokonce zakázáno chodit do školy, aby se náhodou neprořekly)

Restituce v roce 1996 navrátily historický majetek zpět do rukou dědiců původních majitelů - rodiny Schliků. V roce 2000 se Schlikové ujímají i správy turistické oblasti Prachovské skály. Ve spolupráci se správou chráněné krajinné oblasti Český ráj se podařilo proměňit i druhovou skladbu lesních porostů. Dnes mají podporu stromy listnaté, jedle, borovice. Smrkové porosty, které dosáhly věku okolo sto let jsou postupně nahrazovány porosty smíšenými.

Současní turisté do Prachovských skal přijíždějí většinou vlastními automobily nebo autobusy. Čekají je zde parkoviště, tabule s informacemi, restaurace i prodejny suvenýrů. Ve skalním městě pak udržované prohlídkové okruhy a cesty. Návštěvu je nejlépe plánovat na celý den. Budeme pak mít dostatek času, abychom viděli vše zajímavé, co se v Prachovských skalách dá najít.